Zpět na články

Život v roce 2020 aneb #StayAtHome a zachraň se sám.

28. 11. 2020 | Radim



   Koho by ještě v lednu tohoto roku napadlo, že se tento rok promění v nikdy nekončící noční můru? Boj o přežití, to je asi doslovný popis toho, co se tento rok děje, ale my máme tak nějak pocit, že se to neděje jen poslední rok. Celých 5 let, co Vám píšeme tento blog, se snažíme, abychom co nejvíce přiblížili, jaké to je, si sebrat svých pět švestek a zkusit své šance tak trošku jinak. Inspirovat Vás, jít příkladem, pomáhat tam, kde je třeba. Snažíme se s Vámi sdílet, jak zdánlivě nemožné se může stát skutečností, když prostě jen na tom makáte a snažíte se dělat svět okolo Vás krásnější. Jenže ono to tak lehké, jak se mnohým zdá, jednoduše není. 



5 let na Bali je dlouhá doba, vlastně známe jen pár Čechů, co to vydrželi tak dlouho. Před Bali byla pro nás dlouhá doba i 3 roky, za které jsme dokázali přetvořit jeden pronajatý stůl ve sdílené kanceláři na úspěšný architektonický ateliér na celém patře, díky čemuž jsem zkolaboval. Vražedné tempo, žádné volno, stress, hrozná životospráva, prostě jen práce. A tak přišlo Bali, takové znovuzrození a velká změna života. Jenže Danče je už 30 a mě táhne na 40 a když už jsme moc chtěli tento rok založit rodinu a změnit to všechno, život tolik nehnat a netlačit před sebou a mít nějakou stabilitu, která se už zdála být na dosah, přijde toto. A my musíme začít zase od začátku, kdy naprosto nic není jisté. Navíc tento rok přináší k tomu všemu ještě větší výzvu a to né zrovna v tom dobrém. 

Nedávno jsem viděl kreslený „vtip“, který znázorňuje topícího se muže, který z posledních sil se snaží to nevzdat a vztahuje ruku nad hladinu a říká: „ztratil jsem práci, jak mám živit svoji rodinu?“. A místo, aby ho vytáhla ruka nad hladinou a pomohla mu, plácne si s ním a říká „zůstaň doma, chraň životy, jsi dobrej!“ a bezstarostně odejde. Muž se krátce na to utopí.  Zatím co topící se znázorňuje nás všechny, kteří jsme přišli o doopravdy hodně a i přes to se snažíme respektovat nařízení, chráníme ostatní, abychom je případně nemohli nakazit, ale i tak pomáháme, kde se dá a ostatním ruku podáváme, tak ruka nad naopak znázorňuje sílící ješitnost a sobeckost lidí po celém světě. Přibývající polarizaci společnosti, ale i bezohlednost druhých. Jednoduchý egoismus a populismus. Lidé si přestali vážit jeden druhého.  Nerespektují nařízení, která mají za cíl tuto šílenou dobu hlavně zkrátit, a díky tomu ohrožují ostatní. Mnozí se na té krizi ještě snaží vydělat a další velká skupina se snaží vše zpochybňovat a vysmívat těm, co se snaží pomáhat. Tím vším roste mezi lidmi neuvěřitelný strach a nejistota. Tím je zabíjena základní vlastnost člověka - lidskost. Zůstat doma, když je potřeba, je rozhodně to správné, ale s tím souvisí i podat pomocnou ruku všem, kteří to potřebují, ale i doufat, že někdo ji podá Vám, když jste na tom nejhůře, abychom to všichni přežili ve zdraví. 



Ne, tento článek není v žádném případě o politice a stejně tak není ani o tom, co je a co není nastavené správně či špatně, to by bylo asi na debatu, do které se vůbec nechci pouštět. Je hlavně o tom, jak k sobě my všichni přistupujeme. Za celý svůj život jsem viděl mnoho závisti a zla, jednoduše proto, že jsem nechtěl sedět v kanceláři, odmakat si svých 8h a jít domů s čistou hlavou a jistou výplatou na konci měsíce, ale riskoval jsem vše, abychom dokázali nemožné. Zároveň jsem ale nikdy nechtěl být ten žralok, co se prokousává výše bez ohledu na ostatní a jde přes mrtvoly. Pokud tím co děláme, nezlepšujeme vše okolo nás, jaký to pak má smysl? Jenže v podnikání však často tím žralokem musíte být. Pokud nejste dostatečně rychlý, pružný, sežere Vás větší ryba. A tak jsme se zasekli v bodu, kdy jen neustále začínáme a tím začínáme být neuvěřitelně unavení a ztrácet sílu. 

Vždy jsem chtěl mými články vyjádřit hlavně upřímnost a odhodlání. Inspirovat mnohé z Vás k tomu, že když jsme něco i malého dokázali my, dokážete Vy ještě víc a snad se nám to poslední roky dařilo. Podařily se nám díky Vám neuvěřitelné věci, díky Vaší podpoře a naději. A za to Vám patří velký dík. Naše sociální sítě byly a jsou našim virtuálním domovem a Vy jste byli vždy naše rodina, součást naší cesty, kterou jste mohli s námi prožívat i takto na dálku. Celou tu dobu jsme čerpali energii z Vašich pozitivních reakcí a zpráv, abychom mohli pokračovat v našem boji proti negativitě a pohrdání na internetu, která poslední roky roste. Jenže tento rok se ta negativita nešíří jen anonymně na internetu, ale i v reálném světě a ta pozitivita naopak ubývá. Místo toho jen sílí satyra, která si dělá legraci z ostatních (nechci diskutovat jestli si to dotyční zaslouží či ne). Sílí neustále poukazování na chyb druhých. Sílí výsměch. Proč by jinak vznikaly čím dál horší televizní show, na kterých se bavíme, jak se lidé nevědomky znemožňují. Už se příliš neoslavují ty dobré lidské skutky, už se neoslavuje poctivost a srdečnost. 



Přátelé, dnes bych Vás rád poprosil a inspiroval zase, tentokrát však úplně jiným směrem. Celým smyslem mého článku je poukázat na to, jak moc začíná růst mezi námi individualismus a jen prospěchářská arogance. Se zvětšující se krizí se většina lidí začíná uzavírat sama do sebe. Zapomíná, že ve stejném průšvihu jsme my všichni a ne všichni se z toho dokáží dostat bez pomoci. Jediná cesta z této krize je právě nebýt lhostejný ke svému okolí, ke svým blízkým, ale i k těm, které vůbec neznáte. Zase na chvilku pojďme věřit, že každý má v sobě i to dobré a dokáže to ukázat světu. Vzájemně si ze všech sil začít pomáhat, podporovat se, šířit naději a radost. 



Věřím, že to spolu dokážeme…. 

Díky a mějte se báječně a věřte, že bude lépe!

Radim

PS: pokud chcete podpořit nás, mrkněte na www.paradisedealers.cz, náš nový projekt, kterým pomáháme nejen sobě, ale i naší balijské rodině a dalším, kteří to potřebují. Děkujeme


Tagy:


Komentáře pod článek můžete přidávat přímo v odkazu na naší facebookové stránce