Zpět na články

Trable v ráji

21. 05. 2019 | Radim


A
no, jsme téměř neustále veselí, usměvaví, milujeme náš život, naše rodiny, naše čtyřnohé děti, náš tým a naše stěhováky. Občas nám píšete, že jsme jak pohádka na dokonalý život. Věřte nám, nejsme…. co si budeme nalhávat, nejde být non-stop pozitivní. 



Poslední týdny byly fakt náročné. Ač se nám pracovně doopravdy daří a našim stěhovákům se snažíme neustále vytvářet úsměv na tváři, sami jsme si prošli řadou takových starostí, že jsme občas něvěděli kudy kam. 



Stres, to byl hlavní důvod, proč se odstěhovat z ČR na Bali. Bylo ho až moc! Zdravotní stav se neustále zhoršoval, za poslední 2 roky před stěhováním mi zešedivěly vlasy tak moc, jako mému tátovi za celý život. Život architekta je asi podobný jak všech podnikatelů. Korporátní klienti neplatili, nebo si vynucovali splatnosti až 6 měsíců po dokončení projektu, který trval i půl roku nebo rok. Pokud berete jen malé zakázky, brzo můžete vyhlásit bankrot, protože každý chce jen smlouvat a nikoho nezajímá, co všechno máte za sebou. A ti slabší prostě podlehnou tlaku a snižují cenu na úkor kradeného softwaru, snižují svoje náklady a dohání Vás svojí extrémně nízkou cenou k šílenství. Neustálý boj o peníze a hrdost v architektuře je pro normálního člověka ke zbláznění. Když pak Vám někdo se stovkami až tisíci zaměstnanci a týmem právníků řekne “však to je ok, my Vám to zaplatíme, až to generál a dalších 6 ředitelů podepíší, buďte v klidu, však tu práci chcete ne?”, pak mají spoždění po splatnosti ještě další měsíc až dva, pak si fakt říkáte, proč to vlastně děláte. Živit zaměstnance a spolupracovníky z ničeho není moc reálné. A tak jsme, po pár měsících splácení dluhů, když jsme se z toho vyhrabali a začali prosperovat a konečně od toho všeho měli čistý štít, museli říct “A DOST, KONČÍME!”



Bali byla obrovská změna. Abychom na to měli, museli jsme prodat úplně vše, museli se vydat ze všech peněz, co ještě zbyly a risknout, že taky o vše můžeme lusknutím prstů přijít. Jo, vůbec nerozumím, jak jsme to dokázali. Dnes už bych na to asi koule neměl. Tehdy jsme asi úplně nepřemýšleli a dostat se z toho šílenství bylo to jediné, co nás drželo.



Když už se Vám ale zdá, že si vše perfektně sedlo a konečně vše funguje jak má a všichni jsou okolo Vás šťastní, náhoda je blbec a musí se něco pos..t. 



To, že Danča musela odjet do ČR kvůli jedné z nejmilovanějších osob našich životů, to asi všichni víte. Nakonec vše dobře dopadlo, ikdyž to bude bolet už napořád…. Do toho jsme zjistili, že nám zmizelo z účtu během jednoho dne přes 50tis Kč neznámo kam. Ihned jsem to oznámil a bloknul všechny naše karty, takže jsme byli pár týdnů odkázaní jen na naše peníze v hotovosti, firemní peníze a půjčené od přátel. Když jsme se v tom pak vrtali víc i s bezpečnostním technikem banky, zjistili jsme, že nám za poslední rok zmizelo po malinkatých výběrech z účtu z okopírovaných karet několikanásobně víc a to už vážně sranda není. Říkal jsem si, že mám vše pojištěné, tak to bude ok… ale před pár dny mě dorazila banka, která nám oznámila, že nám většinu peněz nevrátí, bo jsem si toho nevšiml dřív. Musíte vše nahlásit do 30ti dní od samotné krádeže. 

No a do toho všeho, aby toho nebylo málo se naše Kiminka potácela se zdravotními problémy… Kiminka už je ok a dnes jsem konečně to všechno rozdýchal a řekl si, že když nejde o život, jde o (však víte co). Prostě budeme makat o to víc a vyděláme si to znovu. 



Co ale není pozitivní a co Vás asi bude šokovat, spadli jsme do toho znovu po hlavě. Jsme a doufám, že brzo budu moci říct “byli jsme” dlouholetí kuřáci. Já kouřím od svých 19ti let… a posledních pár měsíců jsme zkoušeli několikrát přestat. To moc na Bali nejde, když okolo Vás kouří úplně každý (kuřáků je na Bali 8 z 10 můžů). Ale zvládli jsme přejít alespoň na bezdýmové e-cigarety, které nesmrdí a s pomocí náplastí a návalů nervozity to stáhnout na 1 jedinou e-cigaretu denně po dobu 2 měsíců. Když pak Danča odletěla za rodinou, vše začalo nanovo….


Je to takové naše velké tajemství, co ví jen přátelé, rodina a naši úžasní stěhováci. Veřejně se to tajilo už fakt hodně dlouho. A vlastně to nikomu ani nevadilo, krom nás samotných. Ale nebylo to něco, s čím bych se chtěl zrovna chlubit. Dnes není zrovna IN být kuřák. 



Zároveň se na nás podepsal strach z hejtů na sociálních sítích, které u nás dříve byly na denním pořádku. Víte co, když jsme před rokem byli na humrovi, dostali jsme na našich sociálních sítích takový výprask, že jsme jedli dle slov některých komentářů “zvíře zabité za živa”, že jsme vrazi, že to nemyslíme vážně a během jediného dne se nám s opovržením odhlásilo přes 500 lidí, co si naše sledování kvůli něčemu tak malichernému rozmysleli. Nebo když jsme veřejně řekli, že vážně děti neplánujeme a že si nemyslíme, že na to vůbec máme, opět kritika, že tím ještě inspirujeme lidi. 



Já vím, je to jen facebook a  komentáře haterů jsou zbytečné řešit, taky už to dlouho neděláme. Ale když Vám neustále stovky chytráků a blbců drbe do něčeho, na co jste fakt pyšní, protože to nevzniklo jen lusknutím prstu, ale dlouhodobou dřinou, začnete přemýšlet, jestli chcete, aby o Vás někdo věděl i to, že nejste dokonalí… 



A tak je tu zase čas, kdy chceme doopravdy přestat… a Danča k tomu přivezla něco z ČR, co snad alespoň trochu pomůže…. spolu s vůlí, kterou máme na rozdávání… pokud to bude fungovat, napíšeme Vám brzo o co jde.



A my teď věříme, že nás neodsoudíte, ale naopak nám pomocí svých zkušeností s přestáváním do komentu pomůžete a budete inspirovat i ostatní. Protože od toho je náš blog, od toho chceme být my… a spolu s Vámi dokázat, že nic v životě není nemožné….



Děkujeme 

Vaši Radim a Daniela


Tagy: problemy | stres | cigarety | kurak | neposerem se z toho | pokud nejde o zivot | jde o ho..no


Komentáře pod článek můžete přidávat přímo v odkazu na naší facebookové stránce