Zpět na články

Příběh jedné lásky, aneb jak jsme se poznali

22. 04. 2019 | Radim



     Dnes je Velikonoční pondělek. Jeden z nejkrásnějších svátků, který jsme vždy slavili s Dančou spolu. Tentokrát a tento rok je ale všechno jinak a být spolu nemůžeme. A tak nejen, že to neslavím letos, ale hlavně už mi ta moje božská žena vážně chybí. Rozhodl jsem se ji vyjádřit lásku tak, jak to umím já. Vypsat to "na papír". Poslat trošku té podpory a energii v těch těžkých chvílích přes půl světa tak, že ukážu Vám všem, co doopravdy znamená láska.... 



     Čím jsme spolu déle, tím víc ji miluji. Tak by mohl začít příběh, který se jmenuje Můj Život. S Dančou jsme se potkali, když ji bylo 18let. Láska na první šalinu tomu říkáme do dneška, protože vystoupila z šaliny, na Moravském náměstí u divadla a já stál na zastávce. Když jsem ji viděl, bylo to jak blesk z čistého nebe. Psalo se 8. září a byl to konec mého života - tedy konec toho, který stál za prd. Byl to totiž začátek něčeho, co se nedá vyjádřit dostatečně slovy. Nebojte, příběh není jen romantika jako blázen. Kdo by chtěl číst pohádku, znám určitě lepší čtení, než to naše. Hlavní roli v něm hrají zářivě žluté kalhoty a koleje. No jo, většina lidí má svoji písničku…. hudbu, kterou slyšeli, když se seznámili… my máme žluté kalhoty doprovázené zvukem zastavující tramvaje. Normální óda na poezii :-))). Jediné, na co si i po skoro 11 letech vždy vzpomenu je, co měla Danča na sobě a její úsměv. To, co mě prostě dostalo… 



Znáte ten pocit, když jste brzo ráno na nohách, třeba u moře, sednete si na písek a čekáte až vyleze ta malá žlutá kulička zvaná oskar? (slunce?). Joooo, tak takové to bylo...



Nebylo však vždy všem dnům jasno a slunečno. I mezi námi občas v průběhu těch let přišly bouřky a mračna. Po třech letech vztahu přišla doba, kdy já jsem v sobě začal cítit návrat té zhýralé minulosti. 
Jak kdyby mě přeskočilo a začal jsem se chovat iracionálně. Pocit, že o něco přicházím. Pocit, že toto ještě není to, co chci. Co si budeme namlouvat, začal jsem se chovat jak úplnej debil. I o 8 let starší než Danča jsem se choval spíše na úroveň puberťáka, jako za starých časů (před 18ti lety a 18ti kily). 



     S Dančou jsme jak černá a bílá. Já člověk, co se strašně rychle pro něco nadchne a vyloží všechny karty na stůl bez rozmyslu, bez promyšlení, bez pudu sebezáchovy. S nadšením a pak i většinou obrovským zklamáním. Skáču do všeho po hlavě a tím nejvíc extrovertním způsobem, ač jsem často velkej introvert. Danča je naopak ten klidný, rozmýšlející a spirituální člověk, kterému typ jako já dokáže narušit úplně vše. Drží to sobě.. pořád a pořád, než přijde ta chvile. Výbuch!! A v tu chvíli nastoupí teprve moje já ve dvou fázích - srážka a pak obrat o 180 stupňů, pocit viny, omlouvání. Já, ikdyž vybouchnu, tak se rychle umím uklidnit a naopak dělat vše proto, abych věci napravil. Danča je přesný opak. Když už dojde k výbuchu, je to něco jako atomová bomba. Deset atomových bomb. Sto atomových bomb. A vydrží ji to fakt dlouho, následky bývají ničivé. (Tímto varuju všechny, kdo by chtěli Danču v budoucnu naštvat... nedělejte to! :-D )



___________________________________________________________________________________________________
___________________________________________________________________________________________________

Právě probíhá náš poslední charitativní projekt na pomoc Gedemu - náš ebook - VÍCE INFORMACÍ ZDE (rozklikněte)

NÁKUPEM NAŠEHO EBOOKU ZA MIN 49,- KČ PŘISPĚJETE NA ŠKOLNÉ, ZDRAVOTNÍ POMŮCKY A DALŠÍ OPERACE GEDEMU

Zakoupit náš ebook můžete pomocí odkazu ZDE       *** https://stehujemesenabali.cz/kniha/ ***

___________________________________________________________________________________________________
___________________________________________________________________________________________________

 



Tehdy to bylo ale jiné. Rozešli jsme se bouřlivě, za skřípotu téměř itálské domácnosti. A já byl ten, který si vůbec neuvědomoval vážnost celé situace. Hodně rychle jsem se to snažil v sobě jednou pro vždy zazdít, což většinou nedělám. Naopak běžně bojuju do poslední chvíle. Jako kdyby ten osud neměl co dodat. Následující 3 měsíce byly jako věčnost, vše bylo smutné, vše bylo divné, zvláštní, bez energie, bez chuti, bez pocitu naplnění. A tehdy Danča udělala ten první krok k záchraně, který jsem měl ale udělat já. První řekla, že k sobě prostě patříme a musíme se dát znovu dohromady. A ač jsem to cítil stejně, moje narušené ego to nechtělo poslouchat…. až teprve po pár týdnech jsem si jeden večer uvědomil, jaký já jsem kretén. A jak obrovskou chybu nejen že jsem udělal, ale i jakou chybu dělám stále. A taky že lepší ženskou v životě už nepotkám a nemám šanci poznat. (Sorry baby, fakt ne!).



Od té doby jsem jiný člověk. Člověk, kterého formuje jeho fakt moudrá žena. Ale i člověk, který ví, že chyby se v životě stanou úplně každému, ale jediná záchrana je pokora vůdči těm, kteří Vám stojí za to, že za ně vložíte ruku do ohně, nebo že byste za ně položili svůj život. Ne nadarmo říkám, že úspěšný muž se pozná jen a jen podle velikosti úsměvu své ženy. A pokud tu máme nějakého šovinistu, který si to nemyslí, tak je debil :-). Život se po tom všem nám obrátil naruby a tak nějak jsme oba kompletně dospěli. Od té doby jsme jako jeden celek, nerozdělitelná rovnice, prvočíslo, vybroušený diamant... již krásných téměř 11 let spolu. 



Před pár dny jsem byl na párty s přáteli. Ti se mě po dlouhém povídání zeptali na otázku “co je cílem tvého života?”. A já odpověděl: “aby Danča byla vždy šťastná a nikdy ji nic nechybělo”.  



Víte, život je tak krátký, že si ho nesmíme špinit lidmi, kteří Vás budou chtít potápět dolů, ubližovat Vám, ničit Vaše sny a naděje, podsouvat Vám negativní myšlenky nebo je na Vás předávat, aby si sami ulevili. Váš svět patří jen těm, co se z něho spolu s Vámi neposerou… a budou Vás milovat za každičké situace, budou Vás podporovat i v době, kdy se nedaří, budou stát při Vás, ať si povídá kdo chce, co chce. I proto u našich svateb jasně říkáme, že Vás žádný farář či úředník nemůže oddat, ale oddáváte se jeden druhému, na věky věků. Jen taková je láska, láska není sobecká, nezná hranice. Toto je příběh... té jedné opravdové lásky.



Krásný den přátelé. Milujte se nebezpečně, pečujte o druhého něžně a nikdy, ale nikdy neztrácejte víru....víru jeden v druhého.

Váš Radim






Tagy: Bali | stehujemesenabali | Stěhujeme se na Bali | bali | stehujeme se na bali | stěhujemesenabali | Stehujeme se na Bali | láska | pokora | Stehujemesenabali | stěhujeme se na bali | češi na bali | laska | cesi na bali | couple | dreamcouple | jak milovat | miluji te | i po 11 letech


Komentáře pod článek můžete přidávat přímo v odkazu na naší facebookové stránce