Zpět na články

Po čem lidé nejvíce touží?

10. 11. 2019 | Radim


     Když jsem nedávno byl v ČR, můj nejlepší kamarád mě přivedl na myšlenku, se kterou bych se Vám rád dnes svěřil. Není to totiž něco, co se lehce říká, natož píše. Není to navíc ani věc, která by byla zcela neobvyklá, ale spíš tabu současnosti. Věc, kterou ze strachu raději nikdo nerozvádí, nešíří. Neduh současné společnosti, který spojuje vlastně úplně všechny z nás. 

Dnešní doba je vážně zvláštní. Cílem každého je se někam zařadit. Už od malička do Vás cpou rodiče, učitelé, kamarádi, že máte někam patřit, že musíte mít samé jedničky a vyznamenání, určitý charakter, jinak se do té potřebné skupinky nezařadíte, ale budete přidáni do škatulky „looser, podivín či odpadlík“. Strach z neznáma, strach z neúspěchu, strach z toho, že to, po čem tak moc toužíte, vlastně vůbec nemusí nastat. A tak se všichni neustále bojíme. Přemýšlíme nad tím, že když si zvolíme určitou cestu, tak můžeme takové věci ztratit. Když jinou, co když to nevyjde? Že nejsme dost dobří?…ale pro koho vlastně? Zejména sami pro sebe.

Dobře si připadáme jen v momentech, kdy jsme tento strach na chvilku překonali něčím aktuálním a tak velkým, že to doslova odstaví vše ostatní na druhou kolej. Štěstí se u nás neprojevuje už moc často konstantně, ale v impulsech. Například, když nám po velkém stresu část cesty vyjde a my něco získáme, po čem jsme tolik toužili! Ale to je chvilková záležitost, …je to jak vyhrát v loterii!! Jenže, hned jak si na to krásné zvykneme a stane se z toho to obyčejné, naše strachy se vrací zpět.
Nebo naopak se nám ta výhra začne zdát, že nám už nestačí a chceme víc. A vše začíná na novo.

 

Zcela narovinu, my sami jsme měli obrovský strach. A část z toho strachu se i vyplnila. Čeho jsme se mohli bát my? Strach z toho, že jsme vše vsadili na jednu kartu a my po roce zkrachujeme a vše, co jsme do té doby vybudovali, s čím jsme se tolik dřeli, abychom to mohli prodat a za ušetřené peníze to zkusit zase na Bali? A co když to nevyjde? Co když se nám přestne dařit. A co když o vše přijdeme? Kam se vrátíme?

Další strach přišel v době, kdy jsme chtěli nastavit nějaká pravidla, jak naši práci dělat s radostí a ne tak, abychom se z některých lidí zbláznili a naši práci začali nenávidět. Strach z toho, že upřímně pojmenováváme to důležité a jsme v tom nekompromisní. Strach z toho, že to, jak to děláme, ...že si naše hosty vybíráme, že u nás nejsou jako turisti, ale jako rodina, že odlišujeme dnes falešné slovo „luxus“ od toho opravdového a to je hlavně radost. Že nás za to odsoudí šíleně moc lidí a že k nám nikdo nebude chtít. 

Strach z konkurence a plagiátorství. Ach, kolik lidí se o to pokoušelo a my je sledovali a porovnávali svoje kroky. Ptali jsme se sami sebe.. "Proč nás kopírují? Proč podvádí, aby měli výhodu? Nebo, co když to budou dělat ještě lépe než my? Co pak budeme dělat? Co když přijdeme o poptávky kvůli těm, co nás jen využili? Co když kvůli tomu nebudeme mít dost peněz, abychom uživili naši rodinu, náš tým a jeho rodiny, nebo i sami sebe?"

A co třeba ten z nejaktuálnějších problémů současné rychlé doby plné internetu! "A co když přestaneme lidi bavit? Co když nebudeme mít dost lajků a komentářů, dost sledujících, jak nás najdou vlastně všichni ti, co k nám patří? Co když nás naši fanoušci zavrhnou a tím, že nás nebudou chtít sdílet, nedostanou se k nám ti, co je jejich osudem přijet. Co když nejdeme tou správnou cestou? Co když, co když, co když…"
Tato slova „co když“ jsou asi nejnebezpečnější slova, co si můžete pokládat.. 



Říká se, že to, na co nejvíc myslíte, to Vám Váš osud naservíruje. Zhmotňujete-li si Vaši budoucnost ve svých obavách, taková budoucnost k Vám i přijde. Už Gándhí jednou moudře prohlásil : „Jediní ďáblové na světě běhají v našich vlastních srdcích. Tam je třeba bitvu vybojovat.“

Nechali jsme se unést vlastními strachy. A jediná obrana? Nepřipouštět si to, bojovat ještě více, snažit se obrátit tok řeky, snažit se být „pozitivní“, nezveřejňovat nic z našich obav, proher, problémů. Mysleli jsme si, že to je řešení, ale nakonec to byla ještě větší chyba. Nejen, že jsme se díky tomu dostali do škatulky „sluníčkáři“, což upřímně nepovažujeme za něco zlého, ale spoustu lidí to odradilo se o nás dozvědět něco víc a rovnou nás vyhodili do svého virtuálního koše a označili nás nálepkami „málo zajímaví“, „příliš pozitivní“ nebo „arogantní“ či „chlubící se“. Jen málo lidí v tom vidělo „chtějí se o pozitivitu dělit“ či „chtějí nám vytvořit úsměv“. Vždyť naším největším mottem života je: „Chceš-li rozdávat štěstí okolo sebe, prvně musíš být ty doopravdy šťastný!“ a hned v zápětí doplněným „Kde nic není, ani smrt nebere“. Tož, u nás ta pozitivita občas docházela. A nebylo kde čerpat.

 

Můj nejlepší kamarád mi řekl, že je rád, že nás oba zná doopravdy jací jsme. Že za každým slovem, které on od nás čte, vidí mnohem víc, než se může zdát, že svět není nikdy černý ani bílý, jen jednodušší lidé to nevidí a že nás má za to hrozně rád. A to je něco, co nás neuvěřitelně dobíjí. Takže Víťo, děkujeme!!! A Vám, kteří v nás věříte, děkujeme z celého srdce.


Asi jsem se neodvážil Vám nikdy říct, že i my míváme strach. Že i my jsme udělali spoustu chyb. Vědí to jen nám ti nejbližší. Ale taky ví, že se snažíme každou chybu a problém nebrat jako něco negativního, ale naopak pozitivního, na čem můžeme stavět a být jako lidé ještě lepší. Je to sice běh na dlouhou, doslova maratónovou trať, a i to nás někdy pokládá na kolena, ale díky tomu, že máme jeden druhého, se s tím snažíme bojovat, spolu, jak jen to jde. Nevzdávat se… to je pravda vítěze. Protože pokud se Vám děje něco zlého, rozhodně to ještě není konec! 

 

Teď si právě čteme s Dančou jednu úžasnou knížku, která to vystihuje do detailu. A tak Vám tu přidám ještě jedno životní moudro „Tvoje současná realita není ničím jiným, než dokonalým odrazem lekcí, které se nejvíc potřebuješ naučit!“ 

A tak si tak říkám, že tento příběh byste měli číst i Vy. Protože odsoudit někoho je šíleně lehké, zejména pak sebe samotného svými pochybami. Daleko důležitější je ke všemu zlému přistoupit se smířením a brát to jako lekci, poděkovat, poučit se a jít dál. Na to, co dělají všichni okolo Vás se vyprdněte. Oni to za Vás neudělají. A obviňovat své okolí, proč nám právě teď něco nevychází, je tím nejhorším řešením. Jediným strůjcem Vašeho štěstí jste jen VY sami. 

Však se taky s radostí říká: nikdo tě nepochválí lépe, než-li ty sám! 

Krásný den přátelé

a s úsměvem hurá do postele a nastartujte zítra báječný nový týden…

Váš Radim


______________________________________________________________________________________________________

KDO JSME? --> https://stehujemesenabali.cz/o-nas/

CO DĚLÁME? --> ty nejlepší dovolené Vašeho života (a to není jen komerční kec) https://stehujemesenabali.cz/dovolena/

PROČ TO DĚLÁME? --> však se přesvědčte prosím sami https://stehujemesenabali.cz/doporuceni v dopisech od našich stěhováků

CO DĚLÁME JINAK? --> všechno a samozřejmě to nemůžeme prozradít, na to musíte přijít sami přátelé 

A CO MŮŽETE UDĚLAT PROTO, ABYSTE DORAZILI ZA NÁMI? --> stačí prosím napsat na náš facebook či instagram


______________________________________________________________________________________________________


Tagy: Bali | stehujemesenabali | blog | bali | stěhujemesenabali | štěstí | Stehujemesenabali | výhra | bloger | radost | novy clanek | starosti | strach | vyhra | stesti | dnesni doba | jak byt stastny


Komentáře pod článek můžete přidávat přímo v odkazu na naší facebookové stránce