Zpět na články

Jak vůbec vypadá žít a pracovat na Bali? Aneb náš běžný pracovní den

08. 09. 2019 | Radim





     Žít v ráji, obklopeni tropickou přírodou, kde převládá podmanivá zelená barva a tyrkysové kásně šumějící moře. Kde kohouti dávají dobrou noc, dobré ráno, ale i dobrý podvečer, dobrou skoro půlnoc, dobré brzké ráno, dobré pozdní ráno, kdy ještě slunce ani nevyšlo… asi ho brzo uvaříme!

Jó, přátelé, slyšíme často, jaké to je úžasné, že bydlíme na Bali, že to je věčná dovolená. No a chcete vědět, co ten náš život na Bali doopravdy obnáší? Jaké to je bydlet v ráji? :-) Pokud ano, je nejvyšší čas si pročíst náš blog…

V ČR jsme byli úspěšní. Ne, nechci nás přeceňovat, ani podceňovat, ale vydělávali jsme dost. Byli jsme schopni si koupit nové auto, mít krásný byt v centru Brna, skvělou kancelář, mít nějaké ty zaměstnance a spolupracovníky, každý rok jet na dovolenou, zaplatit si svatbu snů, občas o víkendech, kdy jsme náhodou nebyli v práci, i jet na nějaký ten výlet, najít si malebný hotýlek a užít si dokonalou večeři, krásné zážitky,… a tak dále, no však to znáte. Krom toho jsme taky pracovali 16h denně. A abych byl zcela upřímný, zase tak moc těch volných víkendů plných romantiky a zážitků nebylo. Jo, seděli jsme většinou v autě, ale na cestě za klienty. 

Osud to měl jinak. Řekl nám, že si musíme pořádně nabít hubu, abychom si řekli, že takto žít život nechceme, že tento život ve spěchu, ve stresu a v napětí, kdo z klientů taky konečně zaplatí, není jednoduše pro nás. A stalo se…  Jsme na našem vysněném Bali. 

Bali jsme poprvé poznali v řádcích časopisu a příběhu jedné rodiny. Tolik nádherných věcí se tam psalo, že jsme to museli zkusit na vlastní kůži. Dovolená předem! Nikdo není takovej blázen, aby vyskočil z rozjetého vlaku do tropické džungle bez bot, to je jasný… no a my jsme to taky nebyli. Naše první cesta sice naprosto vyvrátila idilku dokonalosti, o které psal výše jmenovaný článek v časopisu, ale i přes to, že vše bylo kompletně jinak, nechalo v nás Bali něco, co nás přesvědčilo se vrátit a zůstat. Zjistili jsme, že ani měsíc tu nestačí. Páni… a dnes jsou to už skoro 4 roky. 

Začátky krušné, ale produktivní. První rok byl … hmmm… zjišťovací. Ač jsme si našli vlastního právníka, notáře, spousty skvělých kontaktů, zákony se nám s novými volbami měnily doslova před očima a každé 3 měsíce to bylo jinak. Od startu legálně - to bylo motto a my zjišťovali postupně, co to vlastně znamená. Naivní představa levné dovolené pro náročné hosty, kterým jsme chtěli snést modré z nebe, se nám po prvním roce málem stala osudnou. Obrovská ztráta a skoro všechny naše peníze fuč, to byla darda. Darda i na nás…  a poučení, že to všechno musíme dělat jinak. Že se nesmíme vzdát, protože není cesty zpět. Vrátit se do ČR? Absolutně vůbec!!!

Druhý rok byl tak říkajíc revoluční. Ač jsme museli zdražit, sezónu jsme nakonec vyprodali celou. Psali jsme jeden článek za druhým, přidávali 3 příspěvky na sociální sítě každý den a byli v práci ještě častěji, než v ČR. S hosty byli nonstop a to doslova. Ráno s nimi snídali, přes oběd obědvali, na večeři večeřeli. Po každé jinde, každých 14 dní s někým jiným. Z několika z nich se stali úžasní přátelé, troufám si říct, do konce života. Tempo však bylo doslova vražedné. O to víc nás těšilo, když jste pro nás na konci tohoto roku hlasovali v blogerovi roku a dostali nás v přímém přenosu až do Óčka. No ikdyž jen na dálku z pláže na plátno za pódiem. Byl to naprosto dokonalý dar a my jsme za něj dodnes totálně vděční!!!!

Třetí rok jsme museli zvolnit. Takové tempo prostě normální smrtelník nemá šanci ustát. Ne, pokud je důvod Vašeho stěhování utéct naprosto přesně před tím samým, co děláte zase. Museli jsme se z rezortu odstěhovat. Jak se blížilo léto a začalo mi lehce tikat oko (ne naštěstí ne, jen vtípek), tak jsme si řekli, že buď končíme, bo to nedáme, nebo musíme mít místo, kterému můžeme říkat domov. Bydlet v práci je sebevražda. A během 6ti měsíců se nám podařilo vybudovat místo naděje, náš přístav, naši oázu klidu, náš ráj - náš domov. Malý dům uprostřed džungle, kterou jsme si přetvořili k obrazu svému. Obrovskou zahradu obsadily naše psí slečny a na Vánoce už i pan Čičík. 

A čtvrtý rok? Ten probíhá právě teď :-)…. a jsme šťastní jak želvy. První rok, kdy jsme konečně v lehkém plusu, první rok, kdy si vše perfektně sedlo. Musím Vám říct, že přetvořit “Stěhujeme se na Bali” z 60Kg ve 3 kufrech na 3 nemovitosti u moře, 2 psi, jednoho kocoura a 22 zaměstnanců, byl porod. A co víc? Je to zdravé, váží to tak akorát, směje se to jak jen může, žádné oko už netiká, roste to a ze školy to nosí samé jedničky (od našich stěhováků). Ne teď vážně.. ač nám facebook už nějaký ten pátek hází klacky pod nohy, lidé už sociální sítě moc neřeší, asi prožíváme tu nejlepší část našich životů právě teď a nelitujeme ničeho, co jsme pro to museli obětovat. Život se ale i přes to všechno nedá zaškatulkovat jen do jedné kolonky a né každý den je lahoda.




Jak vypadá takový úplně běžný pracovní den?




Vrátím se zpět na začátek našeho příběhu. Často slýcháváme, jak úžasnej život máme, jak nám ho mnozí závidí (ať už v dobrém či zlém). Jak máme určitě věčnou dovolenou. Nenechte se mýlit.

Náš den startuje mezi 6:00-8:00 ranní, ač jsou stěhováci na dovče, jetlag je potvora :-) a vzbudí nám je občas šíleně brzo. Nakoupit, přichystat, připravit, to už naštěstí po více jak 3 letech zvládají zaměstnanci na jedničku. Skvělá snídaně od naší domácí kuchařky Komang, vybrat si, co na sebe, sprcha a problém, jaké žabky si obléct (Radim)… to je jasný! Sednout do auta nebo na motorku a vyrazit za hosty a vzít je na nějaký úžasný výlet, jak se probudí. Některé výlety startují brzy, některé až v 9 nebo 10 ráno. Řízení nás baví a ukazovat místa, která tolik milujeme taky. Většinu dne jsme s hosty na cestě, ukazujeme jim okolí, prolézáme skryté poklady přírody či balijské kultury a v podvečer zase zpět. S každými stěhováky minimálně 3x za pobyt jdeme ještě na oběd či večeři, protože co by to bylo za dovolenou, kdybychom jim neřekli, co je z jídelníčku v té dané restauraci to nejlepší a co naopak fakt nejíst. Však jsme už projedli celé menu všech restaurací v okolí a naše jazýčky jsou náramně vybíravé. A každá naše dovolená je o jídle! 

Večer občas upadáme do kómatu, ale za to spokojení, že vidíme na hostech, jak skvěle se bavili a jakou radost z toho měli. Když hosté zrovna mají den volna mezi výlety, vyrazíme s nimi na pláž nebo jim předat nějaké ty tipy, seznámit je s kamarády, co na různých místech pomohou tu radost ještě znásobit. Doprovodíme je, aby nezabloudili, snažíme se být vždy na blízku. A naštěstí, né všechny výlety jezdíme jen my. Máme pro naše hosty 2 famózní a proškolené řidiče a průvodce, pro které jsme sestavili mnohé další výlety a které si hosté užívají bez nás, za to, jak v bavlnce. Pro případ, že bychom se chtěli nudit v takové dny, však máme samozřejmě pořád co na práci. Prvně musíme jezdit pravidelně nakupovat suroviny, které se na východě Bali (na vesnici) fakt koupit nedají, tedy jet autem 1,5h do krámu pro šunku, sýry, másla, kvalitní drogerii a toaletní potřeby, minibar a věci do domů, potřebných na údržbu, ať to u nás furt vypadá jako nové. Na to máme naštěstí už svého osobního řidiče a alespoň si odpočineme v autě. 

Ještě je tu to, co vidíte Vy, co jste u nás nebyli, ale za to vidíte téměř každý den - naše sociální sítě, naše stories, naše příspěvky, náš blog. Například tento článek Vám již píšu třetí den, cca 4 hodiny celkem. No a v neposlední řadě, co je asi to nejdůležitější před každou z našich dovolených, tak 20hodin týdně strávíme tím, že si píšeme s našimi budoucími hosty. Dlouho dopředu je na všechno připravujeme, radíme, co si na Bali zabalit, co nechat doma, na co se připravit, jaké letenky si koupit, jaký řidičák si zajistit, jaká očkování mít, co s pasem, co s naším barem a hlavně,  zakládám 1-4 měsíce před příjezdem společnou konverzaci všech hostů v jeden termín, aby se hosté poznali už dlouho dopředu. Jak tak spolu vybíráme výlety, zjišťujeme, jak moc si jsou naši budoucí stěhováci podobní, jak moc mají podobný vkus a jak skvělá atmosféra bude… a ladíme to i podle toho v našem kalendáři. Dopředu dbáme na každičký detail, kterého si na totálně skvělé dovolené ani nevšimnete. To nejlepší jednoduše není vidět. 

Je toho už dost? No víte, je 23:52, já sedím u počítače, píšu Vám tyto řádky a čeká mě ještě emailová schránka a kontrola, zdali odešly včas platby za pojištění zaměstnanců i naše, za internet, výplaty a daně za celý měsíc. Kontrolujeme, co nás čeká v příštích dnech a za pár desítek minut vypínáme počítač a valíme do sprchy. 

Tak toto je náš doopravdy běžný den. Proto máme předem vypsané termíny, proto máme vždy 1-3 dny volna mezi stěhováky a taky proto potřebujeme alespoň 2 dovolené ročně. Bo život na Bali není dovolená ani trochu. Víkend tu neexistuje, často ani netušíte, co je vlastně dnes za den v týdnu, nebo jaký je měsíc. Ale za to, to je ta nejlepší práce, jakou si člověk může přát…  jen nebýt línej, mít vizi, cash na nutný a obrovský investice, které se možná nikdy nevrátí a vždy pozitivní myšlení…protože jinak se z toho zblázníte. Toto… toto se přátelé neplní kouzelným proutkem. Toto nabíjí. Toto je náš život, náš dar, naše radost, naše dítě… 

Děkujeme za pozornost a moc se těšíme na Vás, až za námi dorazíte a všechno toto poznáte na vlastní oči a uši. A až se nebudete muset přesvědčovat, jestli je naše dovolená drahá nebo levná, číst si řádky recenzí od našich hostů, ale budete na 1000% vědět, že přijet k nám, je prostě Váš osud a tato jediná dovolená Vám změní kompletně pohled na svět, jak jste ho znali do teď… s námi a pro Vás. Děkujeme!

Vaši Radim a Daniela

Vaše stehujemesenabali.cz




Tagy: Bali | stehujemesenabali | blog | dovolená na Bali | bali | prace na Bali | stehovaci | stěhujemesenabali | Stehujemesenabali | práce na bali | novy clanek | bezny pracovni den | prace na bali | turismus | dovolena na bali


Komentáře pod článek můžete přidávat přímo v odkazu na naší facebookové stránce