Zpět na články

Co vše je na Bali jinak, než jsme my Češi zvyklí

11. 08. 2020 | Radim




   Stěhovat se na druhý konec světa s 60kg v kufrech, protože vlastně nic jiného ani už nemáte, si moc lidí neumí představit. Ani pro nás to nebylo před 5 lety jednoduché a upřímně, vlastně ani teď netušíme, jak jsme to dokázali. To byla doba, kdy jsme něměli žádný plán B, žádný záchranný člun, když to nevyjde. Vsadili jsme vše na jedinou kartu, o které jsme věděli kulové. Navíc před naším stěhováním jsme byli na Bali jen jednou a to jen na dovolené. A co si budeme nalhávat, asi je Vám všem jasné, že trvalý život a dovolená v cizí zemi je obří rozdíl. Tehdy začalo zjišťování reality (nebo možná naivity). Pojďme si proto spolu teď pročíst, co všechno je na Bali jinak…. 




CO VŠE JE JINAK???

- Nejen balijská mentalita. Pokud jste viděli ten díl s trabanty, kde Pribáň s týmem zrovna projížděli Indonésii, už víte, že indonésani jsou mistři v čumění. Ano, pokud jste zajímáví a máte něco, co tu není běžné, seběhne se okolo Vás dav lidí, kteří neřeknou ani slovo, šklebí se a zírají. A dokážou tak stát a čučet klidně i hodinu v kuse. Indonésani milují nic nedělání a zírání. Že takový člověk zrovna spěchal, najednou vůbec nevadí. Po nějakém tom pátku si na to však zvyknete a přestanete to vnímat. 



- Běžná konverzace. Balijci se rádi druží. Jste-li na cestě a někde zastavíte a je vedle Vás balijec, dá se s Vámi často do řeči. Bohužel otázky jsou pořád stejné a ve stejném pořadí: „Jak se máš? Odkud jsi? Jak dlouho na Bali? Ty tu máš byznys?“ Často jsem nechápal proč se nás místní vlastně na ty otázky pořád dokola ptají (a to i ti, kteří nás viděli za ty roky moc krát a řekl bych že nás musí znát), než jsem pochopil, že to není proto, že by o Vás chtěli něco vědět, ale že je to pro ně možnost, jak zabít trochu času, protože si rádi povídají. O čem není důležité. Pro ty podnikavější, aby Vám něco mohli prodat. Ze začátku je to milé, když se Vás na to samé zeptá dvoustý člověk, už Vám to leze krkem. Ale je to prostě součást se kterou nic neuděláte, alespoň se na Vás lidé neustále smějí a vidíte dobrou náladu. 



- Ty nejkrásnější úsměvy uvidíte jen tu. Představte si, že jdete po Praze či Brně a smějete se na kolemjdoucí neznámé lidi. Oplatí Vám to? Nebo si o Vás budou myslet, že na něčem fičíte? Tu asi tedy na něčem fičí každý, protože když se na někoho usmějete (jen tak), oplatí Vám to a usměje se také. To dělá každý den o to krásnější.



- Balijci a spánek. Na místních je v případě spánku něco naprosto pro nás nepochopitelného a očividně to souvisí s jejich uměním se zbavovat stresu a vypouštět to zlé ze sebe bez nejmenších problémů. Na Bali je okolo silnic spousta gazeb (bambusových či dřevěných lavic se stříškou do tvaru čtverce, takový malý altánek z klacků). Balijec, který si potřebuje odpočinout prostě zastaví a 1m vedle rušné silnice si lehne do toho altánku na dřevěnou desku a tvrdě spí. Nechápu, jak to dělají, ale vidíme to každý den a všude. Už jsme i viděli balijce s cihlou pod hlavou místo polštáře chrápajícího jak dudek. Co ,ale už vůbec nechápeme je, že balijci musí spát téměř vždy s rozsvícenými světly u domu. Ještě jsme neviděli nikoho, kdo by měl večer či v noci úplně zhasnuto. Nedokáží to vysvětlit, ale světlo znamená pravděpodobně bezpečí. 



- Hygiena. To je téma samo o sobě. Věděli jste, že koupelna je v domě běžných balijců až pokud jste bohatší? Většina místních se chodí koupat do potoka, do řeky, do posvátných pramenů, či se sprchují hadicí vedle domu. Doma mají turecký záchod s něčím ve tvaru malé vany, kde je napuštěná voda a kbelíček. Na co to je, nechám na Vaší fantazii :-). S tím totiž souvisí další bod a to balijci a toaletní papír. Balijci ho nepoužívají!!!! Vůbec!!!! A nechápou, proč ho používáme my. Jeden kamarád, když jsem ho poprosil o kus toaleťáku, se zasmál a řekl, že jsem snad žena, co má měsíčky? Bez komentáře :-). Na Bali se dá vybrat pouze ze 2 druhů toaleťáku. Vždy, když jsme v ČR a nakupujeme si něco v supermarketu, stojím s láskyplným pohledem v uličce s tímto papírem a jsem v nebi, jaký je výběr :-).



- Život s rodiči. Na Bali (v celé Indonésii) není sociální pojištění, dávky, ani žádná vládní podpora. Balijci to ale ani nikdy nepotřebovali a ani netuší, že my něco takového v moderním světě máme. Pokud jste pár a máte děti, na mateřské dovolené dlouho nevydržíte. Mateřskou totiž neproplácí stát, ale zaměstnavatel a to po dobu pouze 3 měsíců polovinou platu. Poté musíte buď zpátky do práce, nebo o ni přijdete. V balijských rodinách však vychovávají děti prarodiče, ne rodiče. Tedy po 3 měsících od porodu se na výchovu vrhne babička a děda a rodiče jdou opět do práce. Často to je i dobře, protože děti mají balijci velmi brzy - mezi 18-25 lety a o rodičovství neví prakticky nic. To se snad ale prarodiče stěhují ke svým potomkům, aby se jim starali o děti? Ne! Balijci bydlí po spolu v jednom domě po generace. Má to ale své zákonitosti. Vy, jakožto budoucí rodiče, chcete mít rozhodně syna. Syn se totiž nestěhuje nikdy z domu, ale jeho manželka se stěhuje do domu manžela, k tchýni a tchánovi. Za to dcera se stěhuje pryč z domu za manželem a jeho rodinou. Mají tam děti, prarodiče je vychovávají, rodiče pracují a dál už to znáte. Proto předběhneme ještě kousek… pokud se Vy jakožto muž oženíte, předává se rodný dům Vám, Vaši rodiče odchází do „důchodu“, tedy už nemusí pracovat, a Vy máte povinnost se o ně starat. Oni Vám vychovají za to děti. Ale Vy musíte zajišťovat příjem celé rodině, protože prarodiče samozřejmě od státu nedostávají vůbec nic. Život místních je mnohdy velmi skromný… i proto balijci nemají tak velké vize a ambice, protože ctí obrovskou zodpovědnost vůdči své rodině, o kterou se musí postarat, protože nikdo jiný to neudělá.



- Bydlení. Balijci žijí venku. Ano, jediné místnosti, co mají okna a dveře jsou ložnice, záchod a místnost pro uskladnění potravin. Vše ostatní je zakrytá terasa, několik gazeb (altánů), domácí chrám, zahrada, pole, kus pralesa či plantáže. Když se tedy rodina rozrůstá o další generaci, muž, který má na starost celý rodný dům musí přistavět další 1-2 ložnice pro děti. Každá ložnice má cca 4-6m2, jedno úzké okno, dvěře a často matraci na zemi a jednu skříňku na oblečení. To je vše, co mají. 



- Elektřina a plyn. Ano, už je moderní doba a je téměř všude. Jen několik málo domů hluboko v džungli či v horách ji ještě nemá. Avšak je obří rozdíl mezi elektřinou pro běžné lidi a do luxusních či běžných vil. Jedna luxusní vila má mnohdy stejnou spotřebu energie, jako celá vesnice. Běžní lidé mají 2-4 pojistky, 5-10 žárovek, 4 zásuvky na nabíječku na mobil, na lednici a televizy a tím to končí. Vaří si na plynovém vařiči nebo (a to je stále ve většině případů) na ohni v černé kuchyni s hliněnou podlahou a dřevem. Rozvod plynu avšak po Bali neexistuje. I my máme v naší relativně moderní kuchyni plynovou varnou desku, která je napojená na hadici za domem, kde je betonový box, ve kterém se jen vyměňuje propanbutanová bomba. Když dojde plyn, prostě zavoláte borcovi, co prodává bomby a on Vám ji na skůtru doveze a zapojí. Něco jako indukční deska, super výběr spotřebičů různých značek :-) o tom si tu můžeme nechat zdát. Co je však o dost jinak? Elektřina se tu neplatí měsíčně, ale formou kreditu za kWh si ji předplácíte. Podle toho, jak ji spotřebováváte rychle, tak rychle se Vám „vybíjí“ a až Vám dojde, tak jednoduše nesvítíte. Žádné přeplatky, ani nedoplatky. My například platíme u nás doma kredit za 1 milión rupií 2x měsíčně a až 4x měsíčně na vile pro hosty. (1mil = 1700Kč).



- Nákupy a platby. Před 5 lety to bylo ještě jiné, ale máme tu rok 2020. A posledních pár let velkou revoluci v nakupování. Na Bali lze sehnat už prakticky cokoliv, ale nikdy to nenajdete na jenom místě. Abyste mohli na Bali koupit, co zrovna potřebujete, musíte hledat, protože každý obchod prodává něco jiného. Eshopy tu sice jsou 3, ale ty fungují na bázi ebaye nebo českého aukra. Každý si může založit profil a prodávat, co by prodávat chtěl. Často proto nevíte, zdali kupujete nové zboží či ojeté. Jaká kvalita Vám vlastně přijde, nebo v nejhorším případě, jestli Vám vůbec něco dojde. Pokud chcete nakupovat v kamenném obchodě, musíte hodně hledat, kde mají to, co Vy sháníte. Často se totiž například v prodejně elektra setkáváme s tím, že mají jen to, co je vystavené na prodejně. Žádné skladové zásoby, žádný výběr. Pokud hledáte konkrétní telku od Samsungu, prostě buď objedete 4 elektra, nebo si koupíte raději pračku, bo televize došly. Naštěstí se tu začínají objevovat pobočky kvalitních prodejců z Jakarty (hl. města Indonésie), kteří to dováží ze světa a seženou Vám prakticky cokoliv (za upravenou vyšší cenu a nějakou tu dobu čekání - 2 dny až měsíc). Placení je tu ještě jak za krále klacka - bezkontaktně jsem platil pouze jednou za 5 let a to na letišti, kdy jsem slečně u pokladny musel ještě pomáhat, protože netušila, co to znamená a musela zavolat manažera obchodu. Od tohoto července však platí nová vyhláška, že už nejde platit magnetickým proužkem, ale pouze chipem s pinem, kvůli častým podvodům a krádežím údajů z karet, či zneužitím karet. Když jsem od tchýně slyšel před pár dny, že v Brně se dá platit hodinkama či kartou v šalině za lístek, připadalo nám to jako ze scifi filmu. :-D



- Bankovnictví. Kupodivu v tomto bodě jsme na tom zde na Bali lépe než v ČR. Tedy do nedávna to tak ještě nebylo. V Indonésii jsme přešli k nové bance, která začala nabízet bankovnictví na moderní úrovni toho, co jsme zvyklí z ČR, konečně i v angličtině, s TouchID nebo FaceID potvrzením na iphonu, ale i s mnoha vychytávkami, co v EU nejsou vůbec. Například v appce zvolím volbu zaplatit účet za telefon, naťukám svoje číslo a vyjedou mi kompletní předvyplněné údaje k platbě vč. částky, kterou já jen potvrdím kódem a je zaplaceno. Stejně tak to je i s platbou za kredit na elektřinu, či platbou za věci v eshopech. Takové vychytávky a propojené systémy s velkými firmami v ČR vážně nejsou… už mi chybí jen platba ApplePay, abych mohl platit hodinkama a bylo by to dokonalé. Samozřejmě poplatky za účet jsou nulové ve všech bankách, platím jen za používání (např 10kč za převod, 4kč za výběr, atd).



- Peníze. V těch je tu trošku problém a to zejména kvůli jejich nominální hodnotě. Nejvyšší bankovka je v Indonésii 100.000 rupií (což je cca 170 Kč), bankomat nedá víc jak 2,5mil rupií, tedy ne víc než 4200 Kč na výběr. A tedy pokud například potřebujete vybrat více peněz na výplaty, či do trezoru, či do pokladny, musíte vybírat i několikrát. Malá peněženka je Vám na Bali k ničemu. protože 4200 Kč = 25 bankovek. 



- Jídlo. V tomto bodě je to hodně rozdílné. Když budete na Bali žít, záleží, zdali chcete žít jako běžní balijci, nebo jíst to, co máte rádi a na co je hlavně Váš žaludek zvyklý. Balijská kuchně je hodně jednotvárná. Místní jí rýži na snídani, na oběd i na večeři a to v mnoha obměnách. Se sambalem (omáčka z čerstvého koření a zeleniny s chilli), s vařenou či dušenou zeleninou, fazolkami a čerstvým kokosem. Občas si dají grilovanou rybu či grilovaný kousek masa (kuřecí ve většině případů), nebo se svátečně pečeným selátkem na ohni (pouze při ceremoniích). Bohužel maso už nedochucují, takže je to buď šíleně pálivé, že chuť necítíte, nebo to smrdí ohněm (žádná sůl, žádný pepř, žádné koření). Pak tu jsou indonéské speciality typu rendang, kdy máte maso naložené v drceném čerstvém koření v omáčce. Opět s tunou chilli. Smažená rýže, smažené nudle či smažené kuře je jen další možnost. A toto všechno jí neustále, nic jiného neznají. Upřímně Vám řeknu, že z prvu budete mít šílené problémy, asi to bude chvilku chutnat, ale takový příval čerstvého koření udělá s evropským žaludkem své. A pak ti, co nemohou jako já pálivé jídlo ze zdravotních důvodů, budou trpět, protože Vám na výběr toho moc nezbyde. Avšak toto je ta levná varianta, jak jíst na Bali… měsíčně se ve dvou vejdete do pár tisíc korun ve warungu, nebo i méně, pokud se naučíte plynule indonésky a budete chodit na trh a vařit si to sami. Pokud ovšem toto jídlo po pár týdnech, nebo měsících Vaše tělo přestane snášet a prostě to už jíst nemůžete, pak nezbývá než přejít na tu drahou variantu. A to je si vařit z dovozových surovin. Díky tomu, že na Bali žije docela dost cizinců, je tu několik obchodů s potravinami, které jsou v podstatě určené pro cizince - kde najdete mléčné produkty, pečivo, mouky, uzeniny, kvalitní sladkosti i mnoho druhů těštovin, jak místní, tak i dovozovou zeleninu či ovoce. No, jenže to je výrazně dražší a pár tisíc měsíčně Vám stači rozhodně nebude. Restaurace jsou ještě dražší varianta, jelikož překrmy běžné startují na 60-70Kč, velká porce hlavního jídla na 100-150Kč a malé pivo na 40-50kč z láhve. Když jdete do dobré restaurace s výběrovým jídlem z dovozových surovin, běžná cena je okolo 2000Kč a víc za dvě osoby s lahvinkou vína.  



- Internet. Za dobu, co tu žijeme se Bali progresivně posunulo kupředu mílovými kroky. Na začátku jsme jako jedni z mála měli doma satelitní internet, kdy na východě Bali neexistoval snad jediný operátor. Byl příšerně drahej. Za 4mbity jsme platili 4tis Kč měsíčně a internet neustále padal, jak se počasí měnilo. Dnes máme doma 160mbit, tedy 40x rychlejší, s optikou zavedenou až do domu, za poloviční cenu. Jediné co, museli jsme si sami vybudovat stožáry, sehnat povolení od místního úřadu a natáhnout vlastní optický kabel od hlavní silnice cca 600m dlouhý až domů. Upřímně, netuším, kolik lidí okolo nás má něco podobného, ale když jsme to před rokem a půl zaváděli, byli jsme jediní. Místní avšak doma nemají počítače, takže frčí na mobilním internetu. Ten je na Bali relativně hodně levný, přeci jen 160 miliónů zákazníků a obří konkurence operátorů udělají svoje. Za 60GB dat, 1000 volných minut a 1000 smsek platíme 340tis rupií = necelých 600Kč měsíčně s podpisem roční smlouvy. Pokrytí je ale katastrofální a často nemáme signál mimo obec vůbec. Jelikož mobily tu zažívají velký boom právě teď, tak velké čínské značky tu svoje telefony prodávají o 40% levněji, než v EU. Avšak ty luxusní telefony jako je Apple či Samsung vyšší kategorie jsou ceny mnohdy vyšší - opět daň z luxusu a dovoz. Iphone je tu vždy o 6-8 měsíců později, než je běžné a stojí o 30% více než v ČR.





- Život mimo domov, na cestách. Na Bali se neustále musíte posouvat vlastní dopravou, protože tu není železnice, ani veřejná dálková autobusová doprava, krom pár linek v Denpasaru (hl.město) tu není nikde ani MHD. Abyste se mohli pohybovat po Bali, musíte mít auto či motorku. A toto téma je delší, tak to rozdělíme ještě na několik dalších odstavců…

VZDÁLENOSTI - Bali je malý ostrov uprostřed Indonésie, v JV Asii, na jižní polokouli, 17-20h letu ze střední Evropy. Bali je velké asi jako Jihomoravský a Olomoucký kraj dohromady. I přes to, že ujet v autě ročně na Bali přes 15.000km je docela dřina, nedokážete to, pokud nebudete sedět v autě v podstatě každý den. I přes to, že je to ostrov malý, tak z východu na západ ostrova se jede 5-6h, z jihu na sever Bali cca 4-5h. Silnice jsou mnohdy lepší než na Českém venkově, avšak doprava je neuvěřitelně pomalá. 

SKŮTRY - mopedy, motorky a hlavně skůtry jsou tu všude. Jsou jich tu přes 3 miliony, daleko více než aut. Musíte si na ně prostě zvyknout. Pokud jedete v autě, počítejte s tím, že Vás budou předjíždět zprava i zleva (klidně i ve stejné chvíli). Že když zastavíte na světelné křižovatce, skůtry se okolo Vás obalí jak včely. Že řidiči skůtrů si myslí, že musí být vždy první a úplně všichni vepředu. Lidé tu často nemají helmu, ač je to už 2 roky dané ze zákona. Za to v době pandémie Covid19 mají roušku na skůtru prakticky všichni. Jednoduše proto, že jsou cedule na povinnost nošení roušek všude. Na helmy totiž žádné billboardy nejsou. Jsou 3 druhy řidičů motorek - staří (jezdí bez helmy, jedou 15-20km/h, všechny brzdí a troubení je nerozhodí), mladí (často okolo 16-20 let, jezdí jako kreténi, všude musí být první, jedou nebezpečně a předjíždí i po krajnici, helmu mají výjimečně), ostatní (ti jednou krásně s ostatními, mají helmy, jedou normální rychlostí, předjíždí, nebrzdí provoz, bohužel těch je cca polovina všech). Skůtry jsou díky své dominanci na trhu relativně levné. Dobrá motorka se 150ccm vyjde nová na cca 70-80tis Kč (např Honda ADV 150ccm ABS - 39mil rupií).

DOPRAVA NA SILNICI - už ze dvou bodů výše chápete, že jezdit na Bali je docela „sranda“. Když už se tedy na cestu vydáte, musíte počítat s tím, že se tu jezdí vlevo. Tedy volant máte na pravé straně auta, stejně jako ve zbytku JV Asie, v Hongkongu, v Japonsku, v Indii, Bangladéši, Pákistánu a Nepálu, v Australii, na NZ, v kousíčku jižní Ameriky a ve skoro celé části jižní Afriky a v Anglii. Zároveň musíte vzít v potaz, že tu nikdo nezná pravidla silničního provozu (určitě nějaká jsou, ale nikdo o nich nikdy neslyšel, ani policie). Tedy předjíždění přes plnou čáru, často jízda na červenou, nepoužívání výstražných světel, v některých případech i nepoužívání světel jako takových, se moc neřeší. Maximální povolená rychlost v obci či mimo obec tu neexistuje. A tak to tu vyřešili po vlastním - auta tu moc rychlá nejsou - sériově se tu nevyrábí žádné auto s obsahem více než 3l, motorky ne více než 450ccm. Pokud chcete něco silnějšího a rychlejšího, musíte si to nechat dovést ze zahraničí, ale i to má svá pravidla - nesmí se jednat o ojetinu (dovoz ojetin je do Indonésie nelegální) a zaplatíte cenu za clo a daň vyšší než je hodnota samotného auta či motorky. Zároveň tu nemáte šanci jet na běžné silnici rychleji než 60km/h (v některých úsecích v noci dáte i 120km/h, když všichni spí). Máme tu jednu dálnici o délce 13km a když jsem jel na ní 130km/h, měl jsem pocit, že se nám auto rozpadne. Auta jsou tu fakt drahá. Ty dovážená (z EU či Japonska) i 3x dražší než v Evropě, ta montovaná přímo pro Indonéský trh jen asi na 120-150% ceny podobných tříd v EU. Servis je tu výrazně levnější a ceny aut se nepropadají tak rychle, jako v EU. I díky tomu, že tu mají i po letech fakt málo najeto. 




- No a tímto se dostáváme na konec. Na ty ohromné ekonomické rozdíly života pro nás tu se vrhneme zase někdy příště. Tím posledním, co je zde jinak a chci dnes říci, je totiž přátelství. Za těch pár let jsme si postupně zvykli na úplně vše z výše popsaného a bereme už jako součást našeho života… Něco z toho by mi asi i chybělo, kdybychom se museli přestěhovat jinam. Ale na co jsem si do dnes nezvykl je, že ač můžete mít sebevíc přátel mezi místními a mít je rád či je milovat, asi nikdy nebudete úplně na stejné vlně, jako my Češi mezi sebou. Ta rozdílná mentalita je prostě obří propast mezi lidmi. Nikdy zcela nepochopíme my je a oni nás. 


Chybí mi zde můj nejlepší kamarád, stejně jako mnoho z našich dobrých přátel a rodiny z ČR. Ale když si vezmu, že když přijedeme do ČR a nikdo pořádně na nás nemá čas (až na výjimky), tak jsem se v Brně cítil víc osaměle, než tu mezi všemi těmi usměvavými lidmi. V ČR prostě život běží šíleně rychle a všichni mají spoustu svých starostí. Život v tropech má svoje nevýhody, ale spousty výhod, které nejde přehlížet a v některých případech ani trumfnout… to jak náš život se zpomalil a zklidnil, teplo, slunce, moře, vzduch, příroda, úsměvy, radost, zázemí, které jsme si tak pracně vybudovali…  avšak nemít tu Danču, tak nevím, co bych tu dělal. Proto asi jediné, na čem doopravdy záleží je, že doma je tam, kde jsme my dva spolu…. a je úplně jedno, kde na světě to je či bude…. 
R.



Tagy: stehujemesenabali | stěhujemesenabali | Stehujemesenabali | stěhujeme se na Bali | stěhujeme se na bali | život | v tropech | balijci | mentalita | co je jinak | rozdíly | nátura | balijců | indonésie | indonésani | bydlení | život


Komentáře pod článek můžete přidávat přímo v odkazu na naší facebookové stránce