Zpět na články

Pády a vzestupy

30. 06. 2017 | Radim

Každý z nás to někdy zažil. Prožíváme celý život různé životní scénáře, různé trable, snažíme se je řešit jak nejlépe umíme, ale někdy se už cítíme natolik zle, že nás přepadne pocit zoufalství a nemožnosti cokoli už s tím udělat. Vystřídá se to zase s pocitem štěstí? ANO. Každý z Vás v životě zažil alespoň jednou pocit vítězství. Pocit, kdy přemůžete sami sebe a dosáhnete něčeho, co jste si nikdy před tím nedokázali ani představit, že je možné. Každý z nás může být hrdinou vlastního života. Pády a vzestupy, to je život tak, jak ho všichni moc dobře známe.

Proč něco takového vlastně existuje? Proč není svět okolo nás jen dobrý? Na to se velmi těžko odpovídá. Několik moudrých lidí, včetně mé vlastní ženy, mi v životě řeklo, že abys mohl dosáhnout ráje, musíš si projít peklem. Vlastně co je to peklo? Zažili jste si už někdy to doopravdové peklo? Určitě každý z Vás. Lidské myšlení říká, že šťastní lidé jsou jen iluze dnešních sociálních sítí. Nikdo se nerad chlubí problémy, zradami, těmi temnými úskalími jejich životů. Na světlo světa sdílí jen to nejlepší, jak jen může. Předsudky říkají "co by si o mě pomysleli lidé?". Každý z nás se snaží schovávat za iluzi něčeho dokonalého. Kamenem úrazu je strach. Strach z neznámého. Strach z opovržení, strach z odmítnutí, strach z toho, co pak budu dělat. Každý si okolo sebe vytváříme bublinu a jen se modlíme, aby nepraskla.

Peklo ale, které zakrýváme my všichni, je pro každého z nás jiné. Někdo vyrůstá ve skvělé a úplné rodině, ve škole je premiant, v práci je chválený a úspěšný, má milující rodiče, takto ho vnímají lidé v okolí, tak ho vnímáte Vy všichni. Ale ve skutečnosti si prožil svoje peklo tím, že byl šikanován, zesměšňován či napadán za svoji nadprůměrnost, protože se nikdy nerovnal normálu a to ho může doprovázet dodnes. Druhý naopak je z rozvedené rodiny, kdy se rodiče jen a jen hádají, má však skvělé sourozence. Mohl by být litován a brán za to, že oproti svému opaku se má příšerně. Naučil se být ale tak brzo samostatným, že skoro nikoho k úspěchu nepotřeboval. Byl tak brzo dospělým, že se dokázal i o své sourozence postarat. I přes to, se stával mezistupněm v hádkách mezi rodiči, terčem posměšků a odmítání svých vrstevníků, že si nemůže jít s nimi hrát, nebo s nimi trávit víc času, protože má více zodpovědnosti, než kolik může běžný člověk ustát. I přes to uspěl. Pro třetího může být to největší peklo, když si po úspěšné sportovní kariéře přivodí úraz a ikdyž měl celý život plánů a cílů, tvrdé dřiny za sebou i před sebou, najednou mu vše skončí a neví kam dál. Jak budete v takových situacích reagovat? Jak z toho ven? Je pro každého z nás ta skvělá budoucnost a to štěstí připraveno, nebo je to otázka jen pro pár vyvolených? Každý má své osobní peklo někde jinde. Ale v tomto článku Vám nechci povědět, že existuje miliarda různých druhů pekel, ale jediná jedna cesta ven. K úspěchu. K radosti. Ke štěstí.

I my si zažili mnoho forem zla. Nemá smysl detailně popisovat jaké byly. Zažili jsme křivdy, ponížení, zažili jsme odmítnutí i neúspěch. Zažili jsme vydírání. Mnohokrát jsme jen těšně předběhli vlastní smrt. A vždy, vždy jsme si prvně mysleli, že už nemůžeme dál, že vše končí, že už více nevydržíme, ukázala se nová cesta. Jsme úplně normální a obyčejní lidé. Taky jsme začali propadat panice, stresu, výčitkám, proč se to děje zrovna nám. Co jsme komu udělali? Proč jsme si něco takového zasloužili? V prvních okamžicích je člověk tak zaslepen hněvem a strachem, že nedokáže myslet na nic jiného, než jen na ten problém. Ale jaká je cesta ven ve skutečnosti? Opakovat si ten problém stále v hlavně to rozhodně není!

Můj život je jako na houpačce. Vždy jsem byl střelec, vždy jsem vsázel na jedinou kartu a střílel do středu terče. Každý pokus v životě byla výzva a vždy, když jsem s nečím začal, vždy se objevil nějaký problém, a stupňoval se tak daleko, že jsem už kolaboval. Vždy se jako zázrakem objevilo něco, či někdo, a najednou jsem našel řešení a odpověď. Když mi docházely mnohokrát v životě peníze, a já něco neskutečně potřeboval, ikdyž ty peníze chyběly a dluh se prohluboval, najednou těsně před jsem dostal velkou zakázku, našel se nějaký druh investice, která se mi vrátila zpět. Objevil se někdo, od koho přišly ty peníze zpátky.

Chcete příklad? Jeden z mnoha je naše svatba. Zasnoubili jsme se 3 roky před svatbou. První rok chyběly peníze na svatbu, mohli jsme si dovolit malinkou svatbu, pozvat nejbližší okruh rodiny a max tak jít na oběd po obřadě. Nechtěli jsme se s něčím takovým smířit. Vždyť je to jeden z nejdůležitějších dnů v našich životech, který si věčně budeme pamatovat.
Druhý rok, když jsme měli ty peníze připravené na svatbu, se naskytla příležitost, odcestovat na naši dovolenou snů, vlastně ta dovolená snů stála stejně jako by stála naše vysněná svatba. A tak jsme se rozhodli, že budeme raději investovat do těch největších zážitků a posuneme svatbu ještě o rok či dva. Řada lidí by řekla, že jsme úplní blázni, ale ta dovolená nám změnila natolik život, že dnes dokážeme plně věřit na zázraky.
Třetí rok jsme si řekli, že už nebudeme čekat, jestli na to bude nebo ne. Prostě jsme ji začali zařizovat s totální nulou na účtě. Vydělali jsme si trochu peněz na to, abychom poplatili zálohy a pokračovali v přípravách, zabrali datum, penzion, vybrali šaty, domysleli svatební hostinu do nejmenších detailů. Celkem to byl ranec. Čím víc se to blížilo, tím víc jsme nenáviděli naše rozhodnutí, protože nám nezaplatilo několik klientů za odvedenou práci a do dnes nám ty peníze dluží. A my se postupně začínali hroutit. Týden před svatbou, kdy už jsme nevěděli, jestli raději nechodit kanálama, jsme dostali dar z nebes. Nejen že několik dalších klientů doplatilo práci, ale podepsali jsme několik kontraktů k velkých zakázkám, za přesně tolik, kolik jsme potřebovali na vše, co jsme měli zaplatit. A takto to bylo vždy! 

Od té chvíle, co jsme na Bali, potkalo nás už několik příšerných věcí. Nenávist lidí šířících o nás pomluvy v řádech stovek, výhružky, vydírání, dokonce na nás někdo poslal už 2x kontrolu z vlády s policií v zádech a vždy pro úředníky neúspěšně. Ne všechny dny svítí slunce v našich životech. I my nikdy nechápali, proč se nám dvěma děje tolik zlého. Ale to dobré by se bez toho zlého nikdy dít nemohlo. Když zlé přichazí, znamená to, že nám něco nad námi ukazuje tu správnou cestu. Nesmíme brát to zlé hned jako prohru. Naopak...

Jediné, co nás vždy drželo nad vodou a vždy držet bude, byla víra. Víra v dobro, víra v Nás dva. Víra v to, že dokážeme vše na světě, co si usmyslíme. Jsme obyčejní lidé. Nejsme žádní rozmazlenci, nevyrůstali jsme ani jeden v milionářských rodinách, nebyli jsme nijak nadprůměrní. Jediné, co jsme ale vždy cítitili, byla potřeba něco dokázat. Ne všem okolo nás, ale sami sobě. A víte, proč se k sobě tak perfektně hodíme? Protože přesně toto je to, co nás tak moc spojuje.

Když se Vám ve Vašich životech bude dít cokoli, ale doopravdy cokoli zlého, věřte, že se to změní. Nepolevujte ve své snaze to dokázat! Protože když máte pocit, že Vám dochází vše a ztrácí se Vám vše, ještě přidejte. Jedině s vírou a odvahou dokážete cokoli si budete přát. Myslete pozitivně.

Víte jak poznáte, že je úkol hotov? Pokud jste ještě na živu, tak to ještě hotovo není.

Bojujte

Váš Radim


Tagy: stehujemesenabali | Stěhujeme se na Bali | stehujeme se na bali | stěhujemesenabali | Cesta uspechu | uspech | hrdina | kazdy muze byt hrdina | inspirace | problemy | zivotni zkusenosti | Stehujeme se na Bali

Komentáře