Zpět na články

Největší risk našeho života? Poslali jsme milión Kč za dům, aniž bychom ho v životě viděli.

25. 07. 2017 | Radim

Během posledních pár týdnů se něco změnilo. Čím více Vás máme na našem facebooku, tím více vnímáme různé názory, čteme různé komentáře, dostáváme různé zprávy. I přes to, že většina z Vás píše úžasné vzkazy, poděkování a pochvaly, tak sem tam se setkávám s pochybami, nevěřícnými komentáři či nařčením o podvodech. Naše pozitivita je pro mnohé kamenem úrazu. Naše nabídka o pomoci v začátcích je brána jako česká vychcanost, kdy se snažíme prodat co nejvíc. 

 

Co z toho vyplývá? I přes to, že v každé zemi najdeme lidi dobré i špatné, tak se náš maličkatý a přitom tak chytrý národ vlastně stále nepoučil z chyb minulosti. Pořád věříme raději ve zlo, než v dobro. Stále jsme přesvědčeni, že každý bohatý člověk vše musel nakrást, protože úspěch se nepočítá. Stále nemůžeme odpustit, že někdo něco dokáže a většina si to přitom určitě zaslouží také. Každý chce vše, ideálně zdarma a nikdo pro to nic nedělá. A každý čech je hlava podnikavá a první nad čím přemýšlí je, jak něco obejít lehčí cestou, než si dát pořádně do těla. Tak moc se s tím snažíme vyrovnávat, a tak moc to nejde.

 

Přestali jste věřit v dobro? Začněte znovu…

 

 

 

 

 

Z dob dávno minulých, kdy lidé žili ve strachu, dostávali příděly, stáli fronty na banány, jsme se společně přehoupli do dob prosperity a možností. Máme vše, co jsme si vždy přáli, ale i přes to nám to stále přijde málo. Na to, že průměrný balijec nemá na více jak rýži a jednou týdně rybu, nemá žádné sociální jistoty, důchod či tučný plat, i přes to je šťastnější než většina lidí na světě. My zápaďáci z moderního světa se bojíme riskovat. Bojíme se věřit, že nemusí vždy existovat postranní úmysly. Bojíme se… Strach je to největší zlo, které je v každém z nás. Ztratili jsme víru, ztratili jsme pokoru. 

 

A právě strach byl tím, co nás přesvědčilo se odstěhovat. Byli jsme jako všichni ostatní. Bojovali jsme o přežití, chodili do práce a každý měsíc počítali, kolik nám zbyde z výplaty, kolik si našetříme na naše sny. 

 

Vše se ale změnilo. Nezačali jsme však tím, že bychom měnili okolí nebo prostředí, ale sami sebe. Od základu jsme se rozhodli jinak přemýšlet, jinak věci přijímat a zejména pak věci dávat. Když jsem si po 10ti letech práce jako zaměstnanec začal uvědomovat, že tudy cesta nevede, protože zaměstnanec je v prvé řadě od toho, aby dělal šťastného svého šéfa, odešel jsem. Pronajal si malý stůl ve sdílené kanceláři, vzal si první půjčku a totálně bez peněz, pouze s dluhy, začal znovu. První co Vás prověří, že doopravdy chcete něco dokázat, je nedůvěra klientů v někoho, kdo je na trhu nový. Zakázky se příliš nehrnuly. Jediné, co mě však nikdy neopustilo, byly sny. V začátcích, ač je to tvrdé, je základním kamenem úspěchu bojovat. Protože na konci to bude vždy dobré, pokud to není dobré, není to ještě konec. Ale ono to šlo. Tehdy přišel další level. Stěhování na Bali. 

 

První návštěva Bali byla o hledání. Netušili jsme o této zemi naprosto nic krom několika článků z internetu a časopisů, příruček a diskuzí. Jediné, co jsme věděli, že se tu lidé umí smát. Projeli jsme si celé Bali, abychom si našli to místo, kde chceme žít, kde se chceme také smát. Věřili jsme….

 

Při našich toulkách jsme poznali, jak moc Bali je rozdílné oproti všemu, co se o něm povídá. O tom, jak moc jsou cestovní průvodci špatně. A vzali jsme to jako obrovskou výzvu. Sami můžeme předávat vše to, co v příručkách není. 

 

První, co vždy řešíte, je, kde na vše vzít peníze a tak jsme začali vše, co jsme kdy vybudovali, prodávat. Druhé co, je kde bydlet. Odjeli jsme zpět z Bali s tím, že jsme pevně rozhodnuti, kterou oblast chceme. Nenacházeli jsme však několik týdnů ani jednu nabídku domu. Skoro už jsme to vzdali, když se na internetu objevil inzerát na náš dům. Danča okamžitě věděla, že je to ten pravý. Co teď ale. Byl jeden jediný. Musíme se jet na něj podívat než ho zaplatíme. Třináct tisíc kilometrů a pracovní povinnosti nás však nepustili. A tak po několika bezesných nocích jsme se rozhodli pro největší risk našeho života! Poslali jsme zálohu 1 milión Kč realitce, kterou neznáme, za dům, který jsme nikdy neviděli a ani netušíme, zdali vlastně existuje a když ano, jak staré jsou vlastně fotky. Za 4 týdny jsme vše dokončili, předali práci a s 60kg v zavazadlech nadobro opustili Českou Republiku. 

 

Ani zdaleka si neumíte představit, jak jsme si každičkou noc vizualizovali, jestli na nás bude na letišti vůbec někdo čekat, jestli náš dům je vůbec v té oblasti, kterou jsme chtěli a jestli jsme nevyhodili právě oknem takové peníze. Ještě teď mě z toho mrazí….

 

Víte jak to dopadlo? :-) Však to, co následuje, už moc dobře znáte….

 

Pokud Vám někdy někdo v životě bude tvrdit, že něco nejde, nevzdávejte se. Jestli o Vás lidé budou pochybovat, kašlete na ně. Jestli budete terčem útoku za to, že Váš život není jen dobročinost, ale věříte, že můžete svět okolo sebe změnit k lepšímu, vydržte. První totiž koho doopravdy musíte udělat šťasným jste Vy sami. Až pak se začnou dít zázraky. 

 

Věřte, že je okolo Vás spoustu dobra a sami se přičiňte, aby to tak bylo. Riskujte, milujte, žijte….. a předávejte to dál.

 

Život je jen jeden a je jen a jen Váš….

 

Vaši Radim a Daniela

www.stehujemesenabali.cz

 


Tagy: Bali | bali | uspech | život na bali | risk je zisk | štěstí | život | láska | byznys | úspěch | pokora


Komentáře pod článek můžete přidávat přímo v odkazu na naší facebookové stránce