Zpět na články

Jak moc obyčejný je Váš život?

07. 11. 2017 | Radim



Každé ráno vstáváme a večer jdeme zase spát. Den za dnem se jen snažíme myslet na to, co zrovna ten den musíme stihnout. Vstávání v sedm, rychlá sprcha, vyčistit zuby, kafe…. často i bez snídaně jsme utíkali do práce. Další kafe, otevřeme počítač, prolistujeme všechny nepřečtené emaily, obvoláme zákazníky, mrkneme na facebook, pokecáme s kolegy, jdeme na meeting a než se nadějeme, je tu oběd. Ten jsme často ani nestíhali. Odpoledne doděláme všechny úkoly, abychom mohli co nejdřív domů, odfajfknem si pracovní dobu a hurá odpočívat, abychom další den měli sílu toto zvládnout znovu. 

Někdo odpočívá se psem na procházce, jiný jde dobíjet energii sportem, další “relaxuje” doma u telky. Někdo má ještě dost energie a tak se snaží alespoň chvilku hrát se svými dětmi nebo být se svoji drahou polovičkou, no a ti bezdětní si s kamarády vyrazí ven na jedno. Stačí Vám to?

Ti, co podnikají, si berou myšlenky z práce i domů, v hlavě ještě dojíždí svůj pracovní den. Musíte vyřídit spoustu emailů a rozeslat zadání zaměstnancům na další den. Často jste na služebních cestách a tak Vám v podstatě vše výše napsané připadá jako ten parádní pracovní den, protože jinak sedíte v autě, nebo telefonujete. Nám volali někdy klienti i v 9 večer a tak jsme už z tohoto koloběhu byli fakt zoufalí. Když pak přijdete zpátky domů, jednoduše padnete za vlast.

Jo tak tento život prožívá velká část naši západní populace. Každodenní spěch, stres, práce, spánek, život začíná v pátek odpoledne a končí v neděli. Ti, co navíc rozjíždí firmu, nemají často život v prvních letech žádný. Je to začarovaný kruh -> když totiž nemakáte naplno, nejsou peníze -> když nejsou peníze, nemáte kvalitní bydlení, na dobré jídlo, na nějakou tu zábavu -> když není zábava či dobré bydlení, jste vystresovaní ještě víc -> když jste vystresovaní, jak můžete svůj den prožít v klidu? A tak to běží den za dnem, noc za nocí, až si řeknete A DOST!

Asi se to nečte příliš dobře, já vím. Jednoduše člověk, aby se z toho nezbláznil si chce všechen tento stres zavřít někde vzadu ve své hlavě a nejlépe se k tomu nevracet. Když Vám poté někdo řekne: “mysli pozitivně, to ti fakt pomůže!”, jediné, co máte na srdci je se zasmát úzkostí a poslat daného jedince tam, kam i král chodí sám. Až se nám totiž toho stresu nastřádá v hlavě dostatek, neskončí to příliš dobře. 




Jak těžko se to přijímá, že? Jak ještě těžší je v pozitivní myšlení doopravdy začít věřit, bezvýhradně a bez pochybností? Fakt nám to může pomoct? Dnes Vám nebudu psát, co konkrétního musíte udělat Vy, ale povím Vám, co se změnilo u nás. Věřte nebo ne, všechny výše popsané řádky bývaly naší nedílnou součástí ještě před pár lety v mnohem horším světle. Tu je tedy několik věcí v bodech, které nám pomohly NEŽÍT TEN OBYČEJNÝ ŽIVOT!

Uvědomili jsme si, že

  • všechno je jen v naší hlavě, strach je silnější než radost
  • jediná cesta z toho začarovaného kruhu je z něj vystoupit (začali jsme odmítat ty klienty, kteří platili i o jeden den pozdě nebo vůbec, začali jsme si zákazníky a zakázky vybírat sami) 
  • když budeme mít z nečeho strach, čím více na to budeme myslet, tím více se to k nám reálně přiblíží a často i stane, strach je přirozený, ale vždy je dobré mít někoho, kdo Vám dá facku a řekne “Prober se! Vždyť je to ok” (báli jsme se tolik, že neuživíme firmu, natož sami sebe, a když jsme změnili to základní, najednou si nás klienti začali více vážit, přicházely samy od sebe lepší zakázky)
  • když budeme bojovat vší silou proti tomu, co se blíží, jen to možná oddálíme, budeme vyčerpaní a když to přijde, už nebudeme mít sílu to vyřešit (když bylo období, kdy jsme dodělávali práci a žádná nová poptávka nepřicházela, stresovali jsme se, hledali i ty, které bychom odmítli, ale pak si dali facku a počkali a zrodily se ještě lepší nápady a najednou jsme měli v emailu více poptávek než kolik jsme byli schopni zvládnout)
  • když to ale necháme volně plynout, najdeme vždy to správné řešení, dříve nebo později. Dost často se najde to řešení úplně samo v tu nejméně očekávanou chvilku.  (viz výše)
  • abychom si předcházeli takovým situacím, vždy si vizualizujeme do detailu to, co doopravdy chceme, jako by to už bylo. Věřte nebo ne, ale vždy to přišlo. A pokud ne, tak z toho důvodu, že jsme na to ještě nebyli připraveni. (vizualizoval jsem si celý život borovice na zahradě, které tolik miluju, mám 2 palmy, s tím se dokážu smířit :-D )
  • všechno, co se stane, se stát má, protože vždy je ta nejjednodušší cesta tou správnou, ač se nám zdá jako nereálná, nebo úplný nesmysl. Dost čast jsme totiž nechápali, jak se to mohlo stát a ono se to stalo prostě jen tak a my zírali a nevěřili. (myslíte si, že jsem si reálně dokázal před 5ti lety představit, že budu bydlet na Bali? absolutně vůbec, spíš to byl vtip - x set tisíc dluhu, žádný majetek, práce za pár korun, jednoduše “věř a víra tvá tě vyléčí!”)

Věřili jsme vždycky na zázraky, byli jsme plní snů, i těch naprosto nereálných. Občas jsme jim chtěli věřit více, občas méně. Občas jsme se jen tak zasnili, kde bychom mohli být za 5 let, ale do té doby si neuvědomili, že každý z nás se vyvíjí a roste a to co známe teď, není totéž, co budeme znát za 5 let. Kdybychom věřili jen na “kdyby”, nic by se nestalo. Žijeme teď 200m od moře, máme milující rodinu, mnohem víc skvělých přátel, několik čtyřnohých lásek, práci našich snů, motorky i auta, ale co máme zejména je jeden druhého! Po té dlouhé cestě jsme si uvědomili, že ani zdaleka nejsme v cíli, protože ten nikdy nejde dojít až do konce. Jakmile totiž dosáhnete něčeho neuvěřitelného, lidská povaha se s tím nespokojí a chce jít ještě dál. Co je však důležitější než cíl, je samotná cesta, plná dobrodružství, odvahy, lásky, naděje, zklamání, krachů, ale pokud se nepostavíte znovu na nohy, a znovu a znovu se nepokusíte překonat sebe sama, zůstanete jen a jen stát a Vaše sny se ztratí jako pára nad hrncem.

Proto sněte. A mějte vedle sebe někoho, kdo Vás vždycky nakopne do zadku a Vy jeho. Protože ve dvou jde všechno líp. Každý z Vás na to má…

Radim

PS: Pokud se Vám článek líbil, podpořte nás prosím v anketě Bloger roku 2017. Zde je odkaz na hlasování, zbývá už jen jediný den.

https://www.czechblogawards.cz/finale/stehujeme-se-na-bali

A nezapomeňte prosím ještě hlas potvrdit v emailu, který Vám hned dojde. Díky moc!


Tagy: Bali | Stěhujeme se na Bali | bali | stehujeme se na bali | sny | uspech | Stehujeme se na Bali | život na bali | úspěch | pozitivni mysleni | stehujemsenabali | nadeje | svet uspesnych | zivot na bali | zmena


Komentáře pod článek můžete přidávat přímo v odkazu na naší facebookové stránce